À TERRE - Embrasser La Nuit
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Max Cavalera bolo ešte donedávna meno zaručujúce kvalitu. Najvplyvnejšia postava juhoamerického metalu si už pridlho pod rôznymi hlavičkami vyberá „oddychový čas“ a vlastné skladateľské tápanie sa snaží zakryť návratmi ku koreňom a prikláňaním sa ku nekompromisnejšiemu a tvrdšiemu vyzneniu. Možno preto znejú posledná nahrávka CAVALERA CONSPIRACY a donedávna posledný album SOULFLY až na niekoľko málo výnimiek úplne neškodne.
Chýbajúci temperament
Keď už to nejde velebením obhrublého death/thrash metalu z konca 80-tych rokov, skúsil to Max výmenami v zostave. Basgitarista Bobby Burns to po nahratí „Omen“ vzdal sám (do kapely neskôr prišiel Tony Campos zo STATIC-X) a bubeníka Joea Nuneza nahradil mladý Američan David Kinkade (BORKNAGAR). Zemetrasenie v zostave teda ustál len gitarista Marc Rizzo.
Pri počúvaní aktuálnej novinky „Enslaved“ však vyvstáva otázka, či Max Cavalera vymieňal tých správnych hudobníkov.
To, čo na albume najviac chýba, je južanská živelnosť. Tá bola naznačená na „Chaos A.D.“ od SEPULTURY a disponujú ňou všetky albumy SOULFLY až po „Conquer“ z roku 2008. Rovnako, ako keby LÚČNICA teraz z ničoho nič začala tancovať americký hip-hop a úplne zabudla na to, odkiaľ pochádza, je čudné, prečo sa Max Cavalera vzdáva elementov brazílskej a inej ľudovej hudby a hrá sa na „obyčajného“ metalistu, ktorého možno nájsť kdekoľvek na svete.
Aspoň spomienku na world music prináša na aktuálnej nahrávke „Plata O Plomo“, ktorá znie ako IRON MAIDEN v deathmetalovom portugalskom remixe s flamenco gitarami. Ďalšími podarenými zásekmi sú singlovka „World Scum“ s priam blackmetalovým intermezzom, vypaľovačka „Gladiator“ a hlavne fantastická, GOJIROU ovplyvnená „Treachery“, ktorej refrén je síce presne taký, ako sa očakáva („this is + jednoslovný názov skladby“), ale je jednoducho chytľavý.
Byť sám sebou
Najväčší problém „Enslaved“ je okrem faktu, že je pridlhý, to, že sa až priveľmi snaží znieť ako súčasné metalové kapely. Potrebuje Max Cavalera, aby jeho album znel pri hopsavých vyšívačkách bližšie pri kobylke ako LAMB OF GOD, pri zborovo revaných refrénoch ako DEVILDRIVER a pri nekompromisných rezaniciach ako SLAYER?
„Enslaved“ tak končí ako hráč oka, ktorý už má na ruke karty v hodnote 19 bodov, no aj tak si ťahá ďalej. Našťastie, výsledok je možno pre niekoho prekvapivo počúvateľný.
Max Cavalera vymenil na "Enslaved" niekoľko hudobníkov. Otázkou je, či tých správnych.
6 / 10
Max Cavalera
- spev, gitara, berimbau
Marc Rizzo
- gitara
Tony Campos
- basgitara, spev v Plata O Plomo
David Kinkade
- bicie
+ hostia
Dez Fafara (DEVILDRIVER)
- spev v Redemption of Man by God
Travis Ryan (CATTLE DECAPITATION)
- spev v World Scum
Richie Cavalera
- spev v Revengeance
Igor Cavalera Jr.
- spev a gitara v Revengeance
Zyon Cavalera
- bicie v Revengeance
1. Resístance
2. World Scum
3. Intervention
4. Gladiator
5. Legions
6. American Steel
7. Redemption of Man by God
8. Treachery
9. Plata O Plomo
10. Chains
11. Revengeance
Enslaved (2012)
Omen (2010)
Conquer (2008)
Dark Ages (2005)
Prophecy (2004)
3 (2002)
Primitive (2000)
Soulfly (1998)
Vydáno: 2012
Vydavatel: Roadrunner
Stopáž: 53:35
Produkce: Zeuss, Max Cavalera
Studio: Tallcat Studios, Arizona a Frick'In Studios, Kalifornia
-bez slovního hodnocení-
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
U retro hevíků je klíč jednoduchý: buď to kopne, nebo ne. U těchto Švédů je situace ihned jasná. Příjemně dobový zvuk, přesvědčivý projev, jednoduché háky a príma veteránská atmosféra. Výsledkem je žánrově trve kolekce, kterou člověk vděčně vdechne.
Ejhle, špičkový německý debut našťouchaný bravurním technickým DM. Má to dost valérů, skvělou balanci mezi melodikou a zrůdnou agresí, zábavný vokál a explozivní basu, která evokuje klasiky žánru. Němci působí dojmem, že se pro první ligu narodili!
Košatý technický death, agresivní náklepy střídá progresivní hravost a přestože se jedná o brutální formu death metalu, je to i dostatečně čitelné. Povedený zvuk dává vyniknout všem instrumentálním parádičkám. A tempo je většinou zabijácké. Palec nahoru.
Tento šťavnatý mix proto-black/deathu s thrashovým zurvalstvom, nasratosťou a rýchlosťou sa mi veru pozdáva. Švédom to krásne hrá, tento debut u slovutných Century Media sa veru podaril.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.